Více o špaldě
Pšenice špalda patří mezi obiloviny pluchaté, to znamená, že zrno zůstává i po sklizni uzavřeno mezi pluchou a pluškou (obalové vrstvy zrna). Vnitřek špaldového zrna tvoří endosperm. Ten má uvnitř moučné jádro (zásobní škrob), kolem něj je aleuronová vrstva (v ní jsou přítomny bílkoviny). Na povrchu jsou obalové vrstvy. Při sklizni se sbírají klásky a ty se musí vyloupat. Vyloupaných zrníček je tedy 50-60 % sklizených klásků.
Obsah bílkovin se pohybuje ve špaldě zpravidla mezi 14-19 %. Co se týká aminokyselinového složení, je prakticky totožné s pšenicí setou. Množství lepkového podílu bývá podobné. Tuk špaldy obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin. Špalda je podobně jako pšenice setá zdrojem vitamínů B, E, Z, minerálních látek (fosfor, draslík, železo, zinek, mangan, hořčík a další). Jejich množství je samozřejmě závislé i na podmínkách, v jakých se rostlina pěstuje. Dietní vláknina obsažená v celozrnné špaldové mouce má krátká vlákna a je dobře přijímána organismem.
Špalda je také ceněna pro snadnou stravitelnost a stimulující vliv na imunitní systém. Špalda obsahuje lepek a je proto nevhodná pro celiaky.
Špalda se skladuje až do zpracování jako neloupané klásky. Špaldové zrno je totiž pevně obalené pluchami, což působí jako přirozená ochrana před hmyzem, houbovými nečistotami a jinými negativními vlivy.
